DIVADELNÍ A FILMOVÁ SPOLEČNOST
ZITY KABÁTOVÉ

 

Herecké desatero Zity Kabátové

MOJE DESATERO PRO ADEPTY HERECTVÍ

  1. Člověk ze sebe nikdy nesmí dělat to, co není, stejně se to vždycky pozná a v herectví zejména. Herectví je totiž velmi průhledná profese, která na člověka okamžitě všechno prozradí. Je vidět faleš v očích, přehrávání v gestech i artikulaci, předstírání citů tam, kde žádné nejsou. Bez srdce a duše se takhle profese dělat nedá.
  2. Každý, kdo se rozhodne stát se hercem, určitě nepochybuje o tom, že má talent. Jenomže vlastní přesvědčení nestačí, musí být někdo, kdo tomu rozumí a talent posoudí. Někdy člověk sám sobě nerozumí, přeceňuje se, a tím si způsobuje pozdější nespokojenost a neúspěch. Proto je nutné včas potkat někoho, kdo to s ním myslí dobře a bude k němu upřímný. Nesmí se radit s maminkou, protože ta to vidí vždycky svýma milujícíma očima.
  3. Herecké školy dříve nebývaly, ale každý herec musel projít hereckou školou ochotnické nebo kočovné společnosti. Tam se ukázalo, co v člověku je. Dnes se to musí ukázat právě během studia. Proto jsou velmi podstatní pedagogové, profesoři, je důležité, aby si se studenty rozuměli, aby byli na stejné koleji. Studentům radím, aby drželi pusu a byli rádi, že jim někdo chce předat své zkušenosti.
  4. Talentu se nesmí pomáhat "nepovolenými prostředky". K těm patří nejen protekce, ale také alkohol nebo drogy. Možná v začátcích působí jako křídla, ale časem se křídla změní v závaží, které táhne člověka na dno.
  5. A co je vedle talentu podstatné? Štěstí, ono herecké štěstíčko, bez něhož zapadne i ten sebevětší talent. Já si na štěstí nemohu stěžovat, navštívilo mě. Ale na druhou stranu štěstí přeje připraveným. Já byla na jevišti od peřinky, divadlo hrála mamička i tatíček, byla jsem tedy připravená, když jsem dostala svoji první roli i první profesionální divadelní angažmá.
  6. Důležitá je praxe, tu nic na světě nenahradí. Když jde herec z role do role, když se nezastaví, tak se mu herectví opravdu dostane do krve. Za mého mládí byly kočovné společnosti, v každé vesnici hráli ochotníci, kdo chtěl hrát, ten hrál. Ale i dnes je možné založit třeba malou divadelní společnost a vyrazit za diváky.
  7. Je potřeba naslouchat kritikům. Já vím, že se dneska kritika zlehčuje, ale já ji považuji za velmi důležitou. Buďte k ní vnímaví a přemýšlejte o tom, co vám kritik vytkne. Člověk roste právě zdokonalováním sama sebe.
  8. Herectví je profese, na kterou je třeba se plně soustředit. Nedá se při ní sedět na dvou židlích, nejde přitom dělat něco jiného, třeba se věnovat politice nebo provozovat hospodu, jak se občas stává. Potom člověk ani jedno nedělá pořádně.
  9. Herectví je o pokoře, není to jenom ono pozlátko, které je zdaleka viditelné a tím i velice lákavé. Je to především celoživotní práce a kdo pracovat nechce nebo neumí, ten si své trvalé místo v téhle profesi nezajistí.
  10. Podstatný je úspěch. Je krásné slyšet potlesk diváků, a když dokonce vstanou, pak je to pocta největší. Žádný herec by potlesk nevyměnil za nic na světě. U filmu je to zase počet diváků, co mluví nejpřesvědčivěji o úspěchu filmů. A tak si važte toho, když za vámi diváci přijdou do divadla nebo si koupí lístek na film, v němž hrajete. To je důležitější než gáže nebo honorář.

cs